Při zařizování nové
koupelny stojí její majitelé často před rozhodnutím, zda pořídit
vanu či
sprchový kout. Když jim to prostor umožní, mohou pořídit obojí. Pokud zvolí
vanu, čeká je další složité rozhodování. Nabídka je dnes totiž velmi pestrá a zorientovat se v ní vyžaduje alespoň základní povědomí o existujících tvarech, materiálech i funkcích.
První, co si při nákupu
vany musíme vyjasnit, je její tvar. Volba tvaru
vany se odvíjí od prostorových možností a návyků uživatelů. Nejvíce se prodávají
vany obdélníkové a rohové. Zatímco obdélníková představuje klasiku, k masovějšímu rozšíření rohových
van došlo u nás zhruba před patnácti lety.
Toto neobvyklé pojetí přilákalo tehdy mnoho zvědavců, kteří se je rozhodli vyzkoušet, aniž by se informovali o omezeních, která tyto
vany přinášejí. Nemile pak byli překvapeni zjištěním, že rohová
vana zabírá v místnosti více místa než klasický obdélník, přičemž vnitřní užitný prostor je stejný. Rohové řešení je vhodné hlavně do prostorných koupelen, kde navíc tento tvar vynikne. Výhodou je naopak větší odkládací prostor, který využije zejména vícečlenná rodina.
S ohledem na dispozice
koupelny se vybírají i další atypické tvary van. Dnes už není problém koupit
vanu například kruhovou, půlkruhovou či šestiúhelníkovou. Všechny ale mají smysl pouze tehdy, dáme-li jim možnost v prostoru vyniknout. Ať už se rozhodneme pro jakýkoli tvar, musíme mít na paměti skutečnost, že „obal“ neurčuje velikost vnitřního prostoru.
Malé, ale šikovné
Uživatelé nevelkých koupelen mohou zvolit
vanu dlouhou například 160 cm. Jakkoli je za standard považována délka 170 cm, i tato umožňuje středně vzrostlému člověku pohodlné ležení. Při nákupu menší
vany je ale třeba dát pozor.
Vana o délce pouhých 120 cm slouží spíš k sezení a svou funkcí se blíží k hlubší
vaničce sprchového koutu. Za ideální šířku je u vany považováno 70 cm. Řada van má asymetrický tvar a v místě určeném pro nohy se zužují. Jde o elegantní vyřešení prostoru, protože u nohou je plná šíře v malé koupelně zbytečná. Když si vyjasníme rozměry, můžeme se zabývat volbou materiálu.
Každý má své plus
Obecně se dnes rozhodování o materiálu, z něhož je
vana zhotovena, týká smaltované oceli nebo akrylátu. Vysoké uživatelské nároky mohou uspokojit i další suroviny - například klasická litina, sklo, dřevo, přírodní či umělý kámen.
Vany z těchto atypických materiálů se ale nevyrábějí v masovém měřítku a spotřebitelům se předkládají zpravidla v určitém designovém pojetí buď jako solitéry, nebo součásti značkových kolekcí. Vždy jsou to ale nadstandardní produkty s nadstandardními cenami.
Litina byla prvním materiálem, který sloužil k výrobě van. Je samonosná, což znamená, že se
vany nemusejí obkládat a mohou stát na nožičkách u stěny i v prostoru. Litina má dobré izolační vlastnosti, takže ve
vaně zůstane voda dlouho teplá. Vzhledem k náročné výrobní technologii se z litiny vyrábí poměrně malé množství tvarů. U nás je poptávka po tomto materiálu velmi malá. Výrazným nedostatkem je totiž značná hmotnost, která komplikuje převoz i instalaci.
Osvědčený smalt
Smaltovaná ocel nahradila litinu. Snížila hmotnost
vany a umožnila výrobu dalších nových tvarů. Dnes se k výrobě ocelových van používají dva materiály, a ty určují konečnou kvalitu. Je to ocelový plech a ocelový plát. Jejich rozdílnost je dána technologií výroby. Ocelový plech má na stejné ploše jako ocelový plát mnohem menší váhu, jeho životnost je tedy logicky nižší.
Podstatná je tloušťka --
vana z dostatečně silného materiálu je samonosná. Pevný materiál se nekroutí a nezpůsobí popraskání smaltu. Za standardní tloušťku jsou považovány 2 mm, kvalitnější typy van však mají stěnu složenou z 2,9 mm oceli a 0,6 mm smaltu. Pokud u zvoleného výrobku nenajdete tyto informace, přestaňte se o něj raději zajímat.
• Smaltovaná ocel je výrazně tvrdší než akrylát.
• Při běžném provozu je povrch odolný proti poškrábání.
• Poškození lze napravit speciálními opravnými laky.
• Čisticí prostředky neponičí povrch.
• Vany z dostatečně silné oceli jsou samonosné a splňují tak zátěžové požadavky bez nutnosti instalace pomocných přídavných prvků.
• Při jejich výrobě nevznikají vedlejší produkty ohrožující životní prostředí.
Pestrost tvarů
Před jednoznačnou oslavou či definitivním zatracením van z akrylátu si musíme uvědomit, že mezi použitými termoplasty existují značné rozdíly. Kvalita se projevuje hlavně ve vzhledu a životnosti.
Zásadní výhodou akrylátu však je, že jako jediný umožňuje výrobu rozmanitých tvarů. Kvalita van je daná tloušťkou použitého akrylátu. Ta se u standardních výrobků pohybuje okolo 4–5 mm, u komfortnějších a tvarově členitých
van okolo 6 až 8 mm. Akrylát se skládá ze dvou vrstev. Spodní tvoří korpus a má funkci zpevňující. Stabilita skořepiny se zvyšuje vyztužením dna deskou z dřevotřísky a vrstvy skelného vlákna s pryskyřicí, která je nanesena po celé spodní části. Vnější část, která přichází do styku s vodou, tvoří několikamilimetrová homogenní vrstva plně probarveného akrylátu. Barevná stupnice umožňuje sladění
vany s ostatními komponenty
sanitární keramiky.
Dokonale hladký povrch akrylátu se velmi lehce udržuje, k vyčištění stačí univerzální saponátový prostředek. Poničit jej mohou agresivní a abrazivní čisticí prostředky. Svými vlastnostmi akrylát umožňuje jednoduchou instalaci baterií, madel a dalšího příslušenství, pro které je potřeba navrtat otvory. V porovnání se smaltovanými
vanami jsou akrylátové lehčí, takže se lépe transportují.
Mezi cenami akrylátových
van jsou značné rozdíly. Pokud chceme, aby byla životnost
vany srovnatelná se smaltovanou, neměli bychom volit levný výrobek. Užitečné jsou informace výrobce o použité technologii, materiálu a poskytovaných zárukách. Jedním z nejtvrdších termoplastů je polymer Lucite, který je tvarově i barevně stálý i oděruodolný. Dalšími materiály jsou například Quaryl a Marbex.
